Dopis ministryni zdravotnictví

(na její výzvu k zaslání připomínek ke zdravotnictví)

Vážená paní ministryně,

chci věřit, že Vaši výzvu k zaslání připomínek k našemu zdravotnickému systému myslíte upřímně, a tak si Vám dovoluji stejně upřímně napsat.

Patnáct let jsem byl lékařem, mám dvě atestace v operativním oboru, ale pro zásadní nesouhlas s principy oficiální – na hmotném vidění založené – medicíny a pro nesouhlas s koncepcí zdravotnictví vůbec jsem v roce 1993 odešel, vystoupil jsem i z LK a přestal tak být lékařem oficiální medicíny. Od té doby se plně věnuji teoretickému i praktickému rozvíjení léčebného systému etikoterapie, jejímž zakladatelem byl už v roce 1931 pražský lékař Ctibor Bezděk.

Tisíce příběhů nespokojených nemocných, které jsem za ty roky vyslechl, nejsou ničím jiným než krutou obžalobou nevědomosti a arogance lékařů a dalších profesí zdravotnického systému, který redukuje lidskou bytost na pouhou hmotu těla. Vím, o čem mluvím, a mohu to bohužel i dokázat, a nejen já. Vzpomínám si, když nám kdysi Váš tehdejší kolega docent Petera na interně přednášel, že “citlivě odebraná anamnéza je 80 % diagnózy…” Etikoterapie v podstatě není nic jiného než citlivá anamnéza rozšířená na hlubší záhyby duše – nemocné vztahy a postoje k životu, tedy na to nejinternější v člověku. Etikoterapií se tak lze dopracovat k stoprocentní diagnóze, bez pomoci jakékoli přístrojové techniky, která dnešní zdravotnictví stojí miliardy, které nevíte kde vzít. Ale pozor, tato diagnóza není diagnózou nemoci těla, ale příčiny nemoci těla. Celá hmotná medicína založená na rozumu, neuznávající duši a ducha, se vrhá na likvidaci hmotných příznaků v těle hmotnými prostředky. Mnohem rozumější, ekonomičtější a moudřejší odstranění příčin v duši samotného nemocného jím samým ignoruje. Jaká nevědomost je tu u moci. Ne-mocný člověk, místo aby se sám stal mocný a činný ve svém životě, je trpně léčen (pacient = patiens znamená lat. trpně snášející) mocnými lékaři mocnými léky. Pod jejich kontrolou původně akutní onemocnění přecházejí v chronická a končí předčasnou smrtí i nadále ne-mocných nemocných, kteří do posledního dne polykají množství drahých “léků”, které je vůbec neléčily a ne-mocnost nemocných neodstranily.

Vy sama, paní ministryně, tu bezmoc medicíny z interny přece dobře znáte – doživotní kardiaci, diabetici, nefrotici, revmatici… Ti všichni přece doživotně užívali léky, ale nikdo z nich není zdravý, tj. bez nemoci. Kdo z toho má zisk? Co svědomí, když už to vím, co etika? Chcete i Vy zůstat “ministrem průmyslu akademické medicíny”, jak mi odpověděl na mé návrhy jeden z Vašich mnoha zapomenutých bezvýznamných předchůdců ministrů, jejichž ¨koncepce nepřinesly naprosto nic nového? Nebo budete první ministryní zdravotnictví, která se odhodlá k nevděčné, ale jediné smysluplné, zásadní změně koncepce – od “řešení” důsledků k skutečnému řešení příčin? Pokud upřímně vyhlásíte otevřenost a vstřícnost k takovému pojetí, pocítíte příval pomocné energie i hmatatelných fundovaných návrhů od stovek lidí, kteří se u nás léta se skutečnou znalostí věcí zabývají uzdravováním celého člověka (a to prosím nemluvím skutečně o šarlatánech). I celý komplexní systém etikoterapie, který buduji více než 10 let, Vám bude k dispozici.

Doporučuji Vaší pozornosti knihu věnující se problematice karcinomu prsu s příznačným názvem “Já bezprsá” (Fontána Olomouc 1995), jejímž spoluautorem jsem. Dále moji knihu “Co s doktorem – cesta etikoterapie” (Fontána Olomouc 1997) či knihy zakladatele etikoterapie – léčby mravností – dr. Ct. Bezděka “Záhada nemoci a smrti – etikoterapie” (Gemma 1995, 4. vydání) a druhý díl “Záhada nemoci a uzdravení” (Fontána Olomouc 2000).

O stovkách mých přednášek a vícedenních seminářů po celé republice – a o existenci etikoterapie vůbec – většina lékařů nemá tušení a to platí i o jiných metodách. Pro “vědecký” pohled na svět nemají čas na celistvý pohled na smysl nemoci v životě člověka a jeho vývoji. Tak se lékaři už dávno dostávají do izolace. O podstatě skutečného vyléčení toho ví mnohdy méně než nespokojení pacienti, kteří od nich odcházejí. Je to veliká škoda pro všechny.

Rád seznámím Vás osobně či Váš poradní sbor s koncepcí etikoterapie, která si klade za cíl uzdravení nejen hmotného těla, ale i duševního a duchovního těla člověka. Jsem ochoten se podílet na přípravě i provádění vzdělávacích programů ve zdravotnictví a zabudování etikoterapie do výuky všech typů škol se zdravotní tematikou. Myslím, že investice do vyškolení odborníků schopných pomoci nemocnému vyhledat a odstranit příčinu jeho nemoci se mnohonásobně vyplatí všem. Jsem přesvědčen, že medicína a zdravotnictví budoucnosti se bez etikoterapie neobejdou.

V případě Vašeho upřímného zájmu kontaktujte mě, prosím, přes e-mailovou adresu… MUDr. Vladimír Vogeltanz

  1. 10. 2004