Z deníku lékaře lidumila

(článek pro Hospodářské noviny)

6. 1. 2008… Zase se mi tu rozčiloval věčně nespokojený neurotik P.N. Je to hodně inteligentní člověk, ale nemá to někde v hlavě v pořádku. Povídal:

“Doktore, odpovězte upřímně. Kolik znáte internistů, kteří řekli svým pacientům pravdu? Vždyť oni ty diabetiky, kardiaky, hypertoniky “léčí” mnohdy celoživotně či přinejmenším doživotně bez úspěchu. I přes nejlepší snahu vědecké medicíny jsou to pořád nemocní diabetici a kardiaci. Tak kolik znáte takových lékařů, kteří by pravdivě sami sobě i nahlas svým pacientům přiznali: Já se stydím, ale nevím, proč máte vaši nemoc, co je její příčinou. Neznám lék, který by ji trvale odstranil. Přiznávám, že neumím vyléčit vaši nemoc, a nejsem skutečný odborník.

Kolik znáte kožních specialistů, kteří by se takto poctivě přiznali, že nedovedou trvale vyléčit lupenku či chronický atopický ekzém?

A kolik lékárníků už řeklo pacientům: Já vám už nebudu dávat další tašky léků. Chodíte sem deset, dvacet, třicet let a sami přeci vidíte, že vaše nemoc není vyléčena a že to nebyly léky.

Kolik znáte psychiatrů, kteří i přes mnohdy desítky neúspěšných hospitalizací dál píší psychofarmaka schizofrenikům, kteří dále zůstávají schizofreniky. Nežijeme všichni v jedné velké schizofrenii?. Cožpak nikdo nevidí, že je to lež? Vždyť to je propracovaný systém založený na strachu, lži a manipulaci.

Celá ta nová reforma zdravotnictví “řeší” jen důsledky důsledků důsledků neřešených příčin! Je samozřejmě – stejně jako ty předchozí – zcela nesmyslná a ve skutečnosti neřeší vůbec nic. O zásadní změně kvality péče či o skutečné prevenci ani zmínka. Milionům nemocných zase nikdo neměl odvahu říci, že skutečně uzdravit se mohou jenom oni sami, a to zásadní změnou svého dosavadního způsobu života. V tom jim placení lékařských výkonů nepomůže. Dokud nebudeme mít odvahu ke skutečné reformě od Lži k Pravdě, nemůže se ve společnosti ani ve zdravot-nic-tví nic změnit. A je člověk, který lže sám sobě i druhým, slušný člověk?

Jsme slušní lidé?…”

Ten chudák má ale starosti. Antidepresiva samozřejmě odmítl. Dělá chybu. Sám je beru už dlouho. Život je pak takový lehčí…