PŘEDMLUVA
k 5. vydání 1. dílu Etikoterapie MUDr. Ctibora Bezděka
Když se mě teď, i po letech praktikování etikoterapie zeptáte, co je to vlastně ta etikoterapie, je pro mne těžké ten úžasný fenomen definovat. Z mého pohledu je to nejtěžší, ale i nejúčinnější diagnostická a léčebná metoda schopná v nitru člověka rozpoznat a odstranit příčiny jeho nemocí. Etikoterapie je láskyplně nesmlouvavé, pravdivé zrcadlo nastavené jedinci a společnosti. Umožňuje člověku, aby se viděl ne takový, jaký by chtěl být, ale jaký skutečně je. Umožňuje nahlédnout za kulisy hmoty – nevidět jen zevní hmotný tvar (tvář, výtvor), ale uvidět jasně nehmotnou příčinu, která ho zformovala (vytvořila) – uvidět tak skutečné, tzn. nehmotné příčiny nemocí, ale i možnosti jejich odstranění.
I osudy Bezděkovy etikoterapie jako by zrcadlily vývoj duchovního uvědomování ve společnosti. Zvýšený zájem o spiritualitu v meziválečné době vyvolal poptávku i po zduchovnění medicíny. Výsledkem bylo zformování a vydání 1. dílu etikoterapie v r. 1931. Pád do materialismu a bezbožnosti pak zažehl válku a boj ideologií o hmotné statky a světovládu. V r. 1947 ještě mohlo vyjít 3. vydání, ale poválečný vývoj pak zadupal na dlouhá léta šíření myšlenek etikoterapie takže prakticky vymizela z povědomí. Až celkové uvolnění po r. 1989 umožnilo navázat nit zájmu o dosud zadržované myšlenky. V r. 1995 mohlo vyjít 4. vydání a nyní, 50 let po smrti MUDr. Ctibora Bezděka, držíte v rukách 5. vydání 1. dílu Etikoterapie.
Za tu dobu se ale upevnilo monopolní postavení materialisticky orientované vědecké medicíny. Ta, neznajíc duchovní podstatu člověka a duchovní příčiny jeho nemocí, vydává svou bezmocnost dokonce za svůj úspěch. Sytí doslova od narození nemocného člověka svými léky a učí ho, jak má žít s nemocí (i s léky), a toto vydává za zdraví. Etikoterapie nabízí ze svého duchovního pohledu naprosto odlišný, preventivní přístup – jak žít zdravě bez nemocí a bez léků. Skutečnou příčinu nemocí hledá uvnitř člověka samého a v jeho nemocných vztazích. Rozhlédněte se kolem. Vidíte lidskou společnost jako zdravou (mravnou)? Divíte se, že její jednotliví členové jsou nemocní? Jsou naše vztahy plné nezištné lásky? Nebo se stává hlavním cílem hmotný zisk, moc, sláva… bez ohledu na druhé? A co ti druzí, kteří pracují za jiné bez ohledu k sobě?
MUDr. Ctibor Bezděk už v roce 1931 vidí „v hloubce příčin všech nemocí a běd člověka i celé společnosti jednu lidskou vlastnost – sobectví“. A vidí také zcela jasně, co pro svou nápravu a uzdravení má člověk udělat. Na to neexistuje žádná tableta, injekce či operace zvenčí. Tu uzdravující operaci musí prostě provést každý sám v sobě. Bezděkova etikoterapie, která jasně ukazuje vztahy mezi nemravností a nemocností, nás k tomu burcuje. Ze své etikoterapeutické praxe vím, jak velmi přesně nás mnohdy teprve nemoc vede od egoismu k prozření, uvědomění si svého skutečného Já. Teprve sebe si vědomý člověk už si nenechá ubližovat a nebude taky ubližovat druhým. Přestává být nemocný a stává se zdravý a mocný.
Když jsem byl požádán o napsání této předmluvy, pocítil jsem tíhu zodpovědnosti. Ztišil jsem se, jak to dělávám vždy v takové chvíli, a z mého nitra vzešla prosba o pomoc: „Bože dej, prosím, je-li to vůle Tvá, abych se spojil v duchu s MUDr. Ctiborem Bezděkem a napsal důstojnou předmluvu, která by byla v souladu s jeho přáním“.
MUDr. Vladimír Vogeltanz
- 11. 2004