Proč zásadně změnit dosavadní zdravotnictví?

Dějiny moderní medicíny jsou dějinami zvyku “léčit” hmotné důsledky nehmotných příčin.
Dosud byla základní idea – NEMOC je ZLO.
Nemoc se musí léčit! (zvnějšku).
Ten, kdo “léčí” příznaky nemoci, je vážený…..

Není-li zpochybňována základní idea už při tvorbě zvyku na ni, není-li člověk bdělý, vědomý, vznikne a upevní se přesvědčení – ZVYK. Je-li základní myšlenka mylná – vzniká mylné přesvědčení (MP) = ZLOZVYK. Tento mylný zvyk se častým opakováním posiluje a upevňuje, až se stane samozřejmostí a je tak povýšen na zákon. Porušení takového byť zlozvyku je pak považováno za nezákonné (viz. postoj  představitelů většinového zvyku k alternativám).

Etikoterapie = Zvykoterapie nabízí uzdravení zpochybněním zlozvyku.

Nová základní idea:
NEMOC je DOBRO.
NEMOC těla je impulz k uzdravení (MP) duše.
NEMOC JE DAR  -přirozený kontrolní a nápravný mechanizmus mylných postojů.

Příčinou nemocí a potíží lidstva je POHODLNÝ ZVYK (sobectví). V současnosti ještě naprostá  většina nemocných potřebuje oficiální medicínu, ale zároveň platí, že většina nemocných oficiální medicínu nepotřebuje, začne-li aktivně alternativu. Snaha ovlivnit hmotné důsledky nehmotných příčin léčbou zvenčí není příčinnou léčbou a neřeší podstatu. Setrvání v tomto systému je pro lékaře i nemocné jen zdržováním na cestě (to může mít v období transformace fatální důsledky).
Nevědomost hříchu nečiní. Ale vědomé setrvání ve zvyku zla, kterému už rozumím a jehož dopady už jasně cítím, se stává hříchem. Zvažme stupeň naší připravenosti opustit současné nevyhovující, neúčinné a nerentabilní zdravotnictví. Zvažme míru odhodlání, schopností a víry.

Překážky zevní:
Tlak materializmu a konzumizmu, rodinné, sociální a ekonomické vazby, tlak obecně zažitého zvyku filozofie materialistického zdravotnictví a “solidárnosti” pojišťovenského systému.

Překážky vnitřní:
Pohodlnost zvyku, zbabělost, ješitnost, domýšlivost, ukřivděnost, nedoceněnost, zištnost, nevědomost, závislost a touha po moci. Nesebevědomí, nerozhodnost, pochyby, pasivita, nedostatek vůle, nedostatek víry, neprobuzené duchovní já. Co našich vlastností nám brání vykročit za zdravým životem! Ale kdo to za nás udělá?

Medicína svojí aktivitou (lékem, operací) umožňuje nemocnému, aby dál užíval drogy svého ega (dál vedl nezdravý způsob života – kouřil, přejídal se, přepínal se apod). Medicína pod praporem momentální úlevy ve hmotě skrývá fakt, že vyrábí chronicky nemocné, které prakticky vyléčit neumí. Hledá příčiny nemocí většinou jen ve hmotě a ne v duševně duchovní oblasti. Nabízí pouze zmírnění hmotných potíží, ale ne skutečné uzdravení.

Slovy Ctibora Bezděka (1931):
“Vzhledem k tomu, že věda se drží hmotné strany našeho poznání, možno tvrdit, že ve vědeckém poznání absolutní pravdy není a nemůže být, protože hmota sama není nic absolutního. Až dosud moderní  medicína úplně přehlížela duchovní podstatu člověka a v tom tkví její  největší omyl.”

Operace, amputace, protetické náhrady, ozařování, chemické léky – tedy většinou velmi hrubé, ničivé zásahy do integrity těla a umělé náhrady, či doživotní závislost na legalizovaných drogách – to vše je vydáváno za zdraví a nazýváno uzdravením.
Tento vžitý, uměle vytvořený, zdravotnický systém zaměstnávající miliony “pomáhajících” lidí, stojí celou společnost mnoho bolestí, mnoho peněz a přitom nevede ke skutečnému uzdravení.