Proč zásadně změnit dosavadní zdravotnictví?
Dějiny moderní medicíny jsou dějinami zvyku „léčit“ hmotné důsledky nehmotných příčin.
Dosud byla základní idea – NEMOC je ZLO.
Nemoc se musí léčit! (zvnějšku).
Ten, kdo „léčí“ příznaky nemoci, je vážený…..
Není-li zpochybňována základní idea už při tvorbě zvyku na ni, není-li člověk bdělý, vědomý, vznikne a upevní se přesvědčení – ZVYK. Je-li základní myšlenka mylná – vzniká mylné přesvědčení (MP) = ZLOZVYK. Tento mylný zvyk se častým opakováním posiluje a upevňuje, až se stane samozřejmostí a je tak povýšen na zákon. Porušení takového byť zlozvyku je pak považováno za nezákonné (viz. postoj představitelů většinového zvyku k alternativám).
Etikoterapie = Zvykoterapie nabízí uzdravení zpochybněním zlozvyku.
Nová základní idea:
NEMOC je DOBRO.
NEMOC těla je impulz k uzdravení (MP) duše.
NEMOC JE DAR -přirozený kontrolní a nápravný mechanizmus mylných postojů.
Příčinou nemocí a potíží lidstva je POHODLNÝ ZVYK (sobectví). V současnosti ještě naprostá většina nemocných potřebuje oficiální medicínu, ale zároveň platí, že většina nemocných oficiální medicínu nepotřebuje, začne-li aktivně alternativu. Snaha ovlivnit hmotné důsledky nehmotných příčin léčbou zvenčí není příčinnou léčbou a neřeší podstatu. Setrvání v tomto systému je pro lékaře i nemocné jen zdržováním na cestě (to může mít v období transformace fatální důsledky).
Nevědomost hříchu nečiní. Ale vědomé setrvání ve zvyku zla, kterému už rozumím a jehož dopady už jasně cítím, se stává hříchem. Zvažme stupeň naší připravenosti opustit současné nevyhovující, neúčinné a nerentabilní zdravotnictví. Zvažme míru odhodlání, schopností a víry.
Překážky zevní:
Tlak materializmu a konzumizmu, rodinné, sociální a ekonomické vazby, tlak obecně zažitého zvyku filozofie materialistického zdravotnictví a „solidárnosti“ pojišťovenského systému.
Překážky vnitřní:
Pohodlnost zvyku, zbabělost, ješitnost,
Medicína svojí aktivitou (lékem, operací) umožňuje nemocnému, aby dál užíval drogy svého ega (dál vedl nezdravý způsob života – kouřil, přejídal se, přepínal se apod). Medicína pod praporem momentální úlevy ve hmotě skrývá fakt, že vyrábí chronicky nemocné, které prakticky vyléčit neumí. Hledá příčiny nemocí většinou jen ve hmotě a ne v duševně duchovní oblasti. Nabízí pouze zmírnění hmotných potíží, ale ne skutečné uzdravení.
Slovy Ctibora Bezděka (1931):
„Vzhledem k tomu, že věda se drží hmotné strany našeho poznání, možno tvrdit, že ve vědeckém poznání absolutní pravdy není a nemůže být, protože hmota sama není nic absolutního. Až dosud moderní medicína úplně přehlížela duchovní podstatu člověka a v tom tkví její největší omyl.“
Operace, amputace, protetické náhrady, ozařování, chemické léky – tedy většinou velmi hrubé, ničivé zásahy do integrity těla a umělé náhrady, či doživotní závislost na legalizovaných drogách – to vše je vydáváno za zdraví a nazýváno uzdravením.
Tento vžitý, uměle vytvořený, zdravotnický systém zaměstnávající miliony „pomáhajících“ lidí, stojí celou společnost mnoho bolestí, mnoho peněz a přitom nevede ke skutečnému uzdravení.