PŘEDMLUVA

ke knize MUDr. Ctibora Bezděka: Záhada nemoci a uzdravení – Etikoterapie II

Když jsem stál před lety na operačním sále a po velkém vnitřním boji jsem se rozhodl, že už nebudu operovat, měl jsem za sebou roky strávené na ambulancích a operačních sálech nemocnic. Byla to doba hledání odpovědi na otázku, jestli naše moderní medicína skutečně může uzdravit člověka. Už jsem jasně cítil, že jako lékař ozbrojený léky a skalpelem vůbec neodstraňuji příčiny nemocí. Začalo mi svítat, že je musím hledat v neviditelné říši duše a ducha, nikoli ve viditelné říši těla a hmoty vůbec. Začal jsem se zajímat o to, co trápí lidskou duši. Nepodaří-li se duši trápení vyřešit, prosákne do těla v podobě příznaku nemoci.Ta souvislost byla čím dál nápadnější. Kde onemocní duše nedostatkem lásky, kde přestane uctívat nejvyšší mravní princip, tam jí přichází na pomoc nemoc těla, aby si uvědomila, že něco není v souladu s vesmírným řádem. Je jí dána “milost” – možnost uvědomit si tento neřád v sobě a odstranit ho. Tím se může uzdravit a navrátit člověka k lásce – k Bohu – k věčnému životu.

Měl jsem za sebou stovky dlouhých hovorů s nemocnými, které začaly mít intuitivní, ale ucelenou zákonitost metody. Lékaři mi nechtěli rozumět, neznal jsem nikoho, kdo by pracoval podobně. A právě v té době se mi – ne náhodou – dostalo do ruky 1. vydání knihy MUDr. Ctibora Bezděka “Etikoterapie – záhada nemoci a smrti” z r. 1931. S radostným překvapením jsem zjistil, že to, co celou dobu osamocen a nechápán dělám, už dobře znal tento český lékař před více než šedesáti lety. Vždyť já dělám etikoterapii.

Z titulní strany té zažloutlé knihy na mne hledí oči. Klidně, vyrovnaně, přímo na mne, pevně, neodolatelně. Nedá se před nimi uniknout.Ty oči vidí všechno. Nedokážu nic skrýt – nic zatajit. Vidí do mne – prostupují mnou víc, než jakýkoli moderní rentgen. Vidí nejen do těla, ale i do duše. Vidí, co cítím, co prožívám. Přes veškerou sílu, kterou z nich jasně cítím, v nich není nepřátelský chlad.A když dokážu odhodit ostych, uhýbavé tendence a zábrany, nemám strach. Ty oči se nedívají proti mně, dívají se pro mě.Ty oči hřejí, odhalují a uzdravují zároveň. Dívá se na mne Ježíš KRISTUS.

Takové oči má i druhý díl Bezděkovy Etikoterapie, u nás dosud knižně nevydaný, který Vám nyní předkládáme pod názvem “Záhada nemoci a uzdravení – Etikoterapie II. ­ Léčení duše a těla.” Tak přísně a zároveň laskavě vidí nemocného s jeho starostmi a životními omyly Odkrývá nemilosrdně a přitom milosrdně příčiny našeho lidského trápení ve hmotě – myšlenky staré čtyřicet a více let. S hlubokým intuitivním vhledem doktor Bezděk už tehdy vyciťoval souvislosti, které k nemoci vedou. Sobectví a nedostatek lásky nás vedou do nemoci. Co nás z nemoci vyvede? Je-li tou největší uzdravující silou LÁSKA, je ETIKOTERAPIE tou léčebnou metodou, která z ní vychází a k ní směřuje. Bezděkova Etikoterapie – Léčení mravností – je podle mého názoru skutečnou cestou k nápravě nemocí jednotlivce i celé společnosti.Tento její druhý díl už konkrétně nabízí návod, jak na to.

Je to jakási učebnice vnitřního lékařství (interna nitra), která učí,jak uzdravit nitro – duši a zároveň započít s úzdravou těla.A tak jsou zde v jednotlivých kapitolách probírány mechanizmy vzniku onemocnění různých orgánů a systémů a zkoumány jejich duchovní souvislosti – s pokorou, láskou, odpuštěním a modlitbou. Tedy přesně tak jak by se měl chovat každý lékař, než se pustí do léčby jen těla. Mnohdy totiž už léčba těla nebude vůbec potřebná: “Hledejte Království nebeské, vše ostatní vám bude přidáno…” Pochopením v duši mizí nutnost uvědomení si “hříchu” přes bolest těla. Pokud nebudeme “hřešit více”, nemoc odezní sama.

Začtěme se do myšlenek medicíny budoucnosti…

Ve Strakonicích 22. 6. 1999

MUDr. Vladimír Vogeltanz